Říjen 2012

Jen tak...

30. října 2012 v 18:48
Omlouvám se...

Nový layout

28. října 2012 v 11:21 | Fidelle |  Články pro znuděnce...
Včera jsem na tom dělala skoro celý den a ještě dnes až do desáté hodiny. Myslela jsem, že umřu. Vážně, až příště budu chtít udělat rekonstrukci nebo snad změnit layout, připomeňte mi, že hluboko v hlavě to dělat nechci! Fuj, fuj, fuj. Tolik práce! A ten výsledek za moc nestojí... Ale tak co, aspoň je tam modrá. :D

Jo, kdyby to někoho zajímalo - tenhle lay je celý v Photoshopu! Jde se slavit! Nebo radši ne...

A taky... Představte si... Proběhla neplánovaná rekonstrukce! Celý jsem to tady dala dohromady a jsem strašně šťastná, že už je to snad konečně kompletní. Odkazy fungují, rubriky existují. No řekněte... Nejste na mě hrdí? Pokud ne, měli byste vědět, co ta rekonstrukce zahrnovala!!!


Fidelle

28. října 2012 v 10:14 Články pro znuděnce...
Říkala jsem si, že tohle vám dlužím. A měla jsem pravdu. Takže... Něco jsem zkusila sepsat.


Co že to žiju za život?


Kontakt

28. října 2012 v 8:22 | Fidelle |  Články pro znuděnce...

Kdyby vám náhodou leželo na srdíčku něco naléhavého, dejte vědět ;)


Email: Povidkarky@seznam.cz


Skype: charlie.evans.black


Pottermore: StarKey4193


Hlavně se mi pod dotazy na mail podepisujte a na skype mi sdělte přezdívku, ano? :D

Oblíbené stránky

27. října 2012 v 23:10 | Fidelle |  Články pro znuděnce...

Milá dívčina taktéž zvaná Lith. Empatická, skromná, chytrá. Někdo, za jehož přátelství jsem vážně hodně vděčná. Tím spíš, že pro mě i v psaní představuje určitý vzor. Nikdo, ani ona sama, mi nevymluví genialitu jejího psaní. Zápletku, vztahy, formu. Vím, že bude nesouhlasit, tak to většinou bývá. Ale mě je jedno, co bude říkat. Tohle je jedna z věcí, kterými jsem si ve svém životě vážně jistá. Jednou vydá knihu a já to vím.


Má spřízněná duše. Moc pro mě znamená, že je tady... Že je tam někde. Vím o tom, jak je jí občas zle, chci jí pomoct. Jak? Nevím... To je ten problém. Objala bych ji, kdybych mohla. Řekla jí, kolik pro mě znamená. Ujistila ji, že nikdy na nic není sama. Do psaní dává kus sebe. Své jedinečnosti. Jednou se dostane do New Yorku a bude slavná, protože to říkám a protože když ne ona, tak nikdo.


Naprosto, naprosto, naprosto zlatý člověk. Kdo je pro Illienel přítelem, ten už je za vodou, tomu už nic nehrozí. Aspoň ten dojem ve mě Ill budí svou starostí a empatií. Vážně oceňuji, že i přes to, kolik má někdy práce, je ochotná alespoň poslouchat. Rozumí mi, pomáhá mi. A její básničky, v jejím případě by se ale hodilo říct spíš poezie, jsou ženiální. Mají rytmus, smysl, obsah. Rýmují se. A jestli někdy tu knížku básní vydá větším nákladem, než tři kusy, tak si ji koupím!

~ Kallia ~

Homo cvokus, jehož slova mi vždycky rozjasní den. Její povídky mi vykouzlí úsměv ve tváři a chatování s ní má stejné následky, jaké jsou vedlejší účinky lektvaru Felix Felicis, které jsou, pokud se nepletu, nadměrný smích a lehkomyslnost. Je to taky paní všech fandomů, to se musí nechat. A za tu dobu, co její blog existuje, už se jí tam nahromadila pěkná řádka povídek - mezi nimi i Naruby, ta je, mimochodem, nejlepší. Ta už má navíc nějaké knížky naplánované. To se někdo má...


Ta, která pro mě už navždy, chtě nechtě, zůstane Mai. Obě jsou ale ta dívka, která je vážně úžasná, famózní a šikovná. A přesto si myslí opak. Obě mají ten úžasný smysl pro humor a trochu potrhlosti. Ale kdo nemá? Chatování s ní je úplně jiné, než s ostatními. Je jiná atmosféra. Nedokážu zhodnotit, jestli horší nebo lepší. Prostě... Jiná. Jsem ráda, že ji mám a doufám, že ona může být ráda, že má mě. A taky jsem zapomněla říct, že jí jde, na co sáhne, vážně. Někdy mám chuť jí ty její zlaté ruce ukradnout.

~ Nel-ly ~

To je taková ta stará ježibaba, co žere malé děti. Vážně. Notoricky známá po celém blogovém světě, v úctě blogařů slashového i jiného cítění. Od ostatních se pro mě liší tím, že si s ní nepíšu. Teda... Byla doba, kdy celkem jo.. (A že měla na mě špatnej vliv! Po půlnoci jsem chodila spát!) Ale pak mi došlo, že je na mě děěěsně stará. Jo, jasně, Kall je taky bábuška, ale rozumějte, s duší nevinného děťátka. Kdežto Nel je spíš typu úchylák. Ale stejně ji mám ráda. A ty její slashový povídky!


Bez Penny bych se tu občas ukousala nudou a osamělostí. Jsem ráda, že tu je, i když tu nikdo jiný není. Je to trošku cvok, ale moc fajn. A taky je strašně lehce ovlivnitelná, co se týče přenášení tzv. "zájmových infekcí" - jako byly Na vlásku nebo Merlin. Dělá krásnou grafiku (i když smysl těch blendů stále nechápu) a píše úžasné povídky. - A nejúžasnější z nich je ta o Merlinovi, protože českých fanfiction na tohle téma je málo. A nejlepší postava je Carolyn. A nejlepší trojúhelník je Artuš/Carolyn/Lancelot. Jo! A neptejte se proč!


Člověk protkvělý všemi možnými talenty. Fakt! Píše, kreslí, hraje... Když jsem vklouzla na její blog, myslela jsem, že to je fata morgana! A nebyla. Surynka je vážně aktivní, co se týče povídek, za což ji neskutečně obdivuju, a kreslení běží hned v závěsu. Její styl je prostě úžasný! A podporuje mě. Ačkoli to nechápu, to ona byla první, kdo si u mě objednal Obrázek k povídce, ačkoli měla možnost říct Penn... Páni, ohromila mě. Přátelské stvoření!

Grafika

27. října 2012 v 21:36 Rozcestníky

První sníh

27. října 2012 v 11:27 | Fidelle |  Originální jednorázovky
Zdravím, lidičkové.

Už u vás sněžilo? U nás ano. A musím říct, že jsem přes ten rok zapomněla, jak ohromně inspirativní ty vločky za oknem jsou. Jakmile jsem je viděla, tahle kratičká... povídka to není... mi probleskla hlavou. Nemohla jsem si pomoct. Má to trošku přes tři stovky slov, ale já už drabble nechci psát. Takže to radši budu vydávat za kratilililínkou povídku.

Chci kritiku, protože... Hm... Nevím, jestli vám to bude dávat smysl. Víte... Říká se, že do každého díla dává člověk kus sebe. A říkám si, že v tomhle je mě až moc na to, aby to něco znamenalo i pro vás... No, uvidíme.

A ačkoli se jí to možná nebude líbit, věnuju tenhle kousek Illienel, která se tak moc těšila na zimní lay a ono nic...



Morgana Pendragon

26. října 2012 v 12:50 | Fidelle |  Blendy
Zdravím, vážení.

Opět musím říct, že to tu jaksi zapadá sněhem - v nejbližší době doufám, to bude doslovně. Plánuju totiž něco jako zimní dessign. Tenhle tady je jen tak provizorní, protože se mi už moc stýskalo po modré barvě.

Všimli jste si taky, jak jsem neaktivní? No, neplánuju to na nic svádět - ačkoli škola mě štve a počítač už zase umřel. Zkrátka a dobře si tu píšu sama pro sebe a najednou koukám, jak je nová kapitola Omnii o ničem. Dovedete si představit ten šok? Píšete s nadšením a najednou zjistíte, že to nemá pointu. Zabíjela bych.

Ale co že je tohle za článek? Ano, vážení, zapřísáhlá nepřítelkyně vší nepotřebné grafiky splácala blend, protože jednak... nechtěla, aby tu ten článek byl jen tak, bez obrázku. A za druhé chtěla dát na vědomí, že si bere na triko, že právě ona infikovala naši blogařskou Osadu sestávající se z povídkářek zrádnou nemocí. Merlinitidou. Jasně, byla jsem to já, kdo s tím prvně přišel, tím to hasne.

Morgana je celkem fajn a mám ji ráda. Proto je tu poprvé ona. Někdo by se mohl ptát, proč tu není Artuš a na to mám jednoduchou odpověď - Artušínek je moc krásný pro amatéra, jako jsem já. Nechtěla bych ho urazit. ;)

No nic, blend jsem pro jistotu skryla pod perex, tak se kdyžtak mrkněte.

Anebo radši ne...


2.Kapitola

11. října 2012 v 17:55 | Fidelle |  Omnia vincit amor
Ahoj, lidi.

Tak nějak mě přepadla dobrá nálada a já si nemohla pomoct a rozhodla jsem se zveřejnit další kapitolku. Než to přejde :D

Tááákže... No, jak mě znáte, jako vždy musím předeslat, že to není nic moc a vážně je to trošku depkózní, nudné a plné filozofování. Ale nebojte, další kapitoly už by takové být neměly!

Ani se mi nechce moc mluvit, ale neodpustím si nějaké to věnování, které si tentokrát mezi sebe bude muset rozdělit víc lidí. - Emmanuelle, protože.... Za dopis, naději, přátelství i... všechno. Pak taky Emmě, která mi vážně pomohla, ačkoli mě vůbec nezná a čte u mě, ačkoli mě nezná a... A že je nový čtenář - to se u mě moc nestává :D A pak taky Lily, za tu krásnou povídku a za to, že je vážně milá :) Pomáháte mi, všechny, ani nevíte jak. Přesto jsem se ale zapřísáhla, že limit tří lidí nepřekročím a ostatním se snad poděkování dostane příště ;)

P.S.: To filozofování a mé kecy se podepsaly i na délce, takže kapitolka má přes čtyři tisíce slov.

P.P.S.: Ale na druhou stranu můžete díky tomuhle filozofování poznat, co se děje v mé hlavě, když mám vážně depku - tyhle všechny emoce... to všechno je inspirováno tím, co jsem vážně zažila.

P.P.P.S.: Kdyby se vám cokoli nezdálo, dejte vědět ;)


1.Kapitola

6. října 2012 v 16:14 | Fidelle |  Omnia vincit amor
Ahoj. lidi...

Jen jsem chtěla říct, že Omniu nemusíte číst. Jen se tu snažím sama dokázat sobě, že dokážu věc dovést do konce, ale postupně o tom začínám pochybovat. Zapomeňte na mou existenci a žijte si své skvělé životy v zapomnění na to, že jsem kdy byla ;)

Nekomentujte, nereagujte, dělejte, jako by nic...