Cigaretový kouř

4. listopadu 2012 v 16:09 | Fidelle
Tak. Něco jsem sepsala... Chyběla tu fanfiction jednorázovka, tak jsem zapřáhla své dvě nej postavy a vyjela! A abych vám to čtení trochu okořenila, dokud pod touhle povídkou nebude aspoň pět komentářů od různých lidí, nic sem nepřibyde, tak! Vydírání... Tak se na to musí! :D Ale prosím nějakou kritiku, nebo aspoň cokoli trošku rozepsanějšího.



Sníh se pokojně snášel na parapet okna, jako by chtěl svou bělostnou nevinností narušit temnotu pokoje, v níž jasně zářila jen žhavá špička cigarety. Mladík s delšími tmavými vlasy a požitkářky zavřenýma očima vdechoval kouř a snažil se vypudit z hlavy všechny myšlenky a vzpomínky, jež mu tenhle dům přinesl. Nehýbal se, jen seděl na posteli a občas vyklepal popel přímo na noční stolek. Vždyť co na tom stolku záleželo! Beztak to byl jen další z krámů, jež mu připomínaly, že dokud bydlí v tomto domě, nemá žádná práva, žádné myšlenky a předně žádné přátele.

O práva, jakožto i myšlenky a přátele přišel, když se nechal zařadit v Bradavicích do Nebelvíru. Nyní pro své velectěné rodiče byl jen odpad, veš, nepotřebný pytel, do kterého si občas kopnou jen tak pro lepší pocit. Přátelé, které si v škole našel, pro ně byli jen havětí, která jim kazí to, co z jejich syna zbylo. A on se už ani nesnažil odporovat.

Nikdy by to před ostatními Poberty nepřiznal, ale už ho vysilovala ta předstíraná odvaha, vzpurnost a nespoutanost. Vždy, když přijel na Grimmauldovo náměstí, byl už smířený s tím, co ho tady čeká. A všechny jizvy, modřiny i podlitiny mistrně schovával, jakmile se mu naskytla příležitost.

Co mohl jiného dělat? Plnoletý byl teprve několik týdnů, nevěděl, zda si troufne prostě odejít. Vykašlat se na to všechno tady. Mimoděk foukl do prachu na nočním stolku a ten slétl pomalu k zemi následován několika ranami jeho podrážek. Začínala mu docházet trpělivost.

Pamatoval si moc dobře, že posledně, když si dovolil oponovat otci, schytal Cruciatus. A nebýt Reguluse, následujícího týdne by vyhladověl. Nebýt jeho malého bratra, který byl chytřejší než on a věděl, kdy má dát pokoj. Dokázal se smířit s tím, že jednou se stane Smrtijedem a následovníkem rodu Blacků.

Rozepl si perfektní jasně bílou košili. Nejdřív na zápěstí, pak těch několik knoflíků přísně sepnutých pod krkem, až to nevydržel a prostě si ji nedopnutou přetáhl přes hlavu. Doufal, že tímhle krokem si bude připadat trošku svobodnější. Jenže to břemeno na hrudi tam pořád bylo, těžší, než kdy dřív. Roztržitě odhodil košili i cigaretu na postel a zběsile se vrhl k oknu.

Otevřel ho dokořán, s hlubokým nádechem se vyklonil co nejvíc ven a v dlani sevřel sníh z parapetu. Snažil se myslet jen na to ledové utrpení, na to, jak mu bledé vločky v chladném svitu měsíce roztávají na sálající hrudi. Nedařilo se. Nemohl se nadechnout skrz to všechno, co cítil. Bylo mu zle ze sebe samého. Ze vší té přetvářky.

Soustředil se na svůj dech, potřeboval se uklidnit. Poklepával prsty do studeného sněhu a při každém nádechu zavíral oči. A pak přišlo vyrušení. Tiché zaklepání a vzápětí vrznutí dveří.

"Siriusi..." slyšel opatrný hlas svého bratra, který se pravděpodobně musel ulít z dezertu, který byl pro tyhle rodinné večeře typický. Kdovíproč ho tahle myšlenka ještě víc popudila.

"Vypadni." vyplynulo mu z úst vrčení, připomínající nepřátelského psa. A vyšlo to z něj až příliš snadno. Cosi mu zatemnilo mysl, jeho jasné uvažování.

"Siriusi." zopakoval však jeho bratr váhavě a přistoupil zezadu k němu pokládaje mu ruku na rameno.

"Nech mě. Vypadni." zazněl o mnoho výhružněji, když se otáčel, aby jeho ruku setřásl.

"Siriusi, klid..." zašeptal teď z bezpečné vzdálenosti pozoruje svého bratra, který zprudka dosedl na postel a skryl hlavu v dlaních. Regulus váhal jen chvíli, než došel k němu a zvedl z postele košili s propálenou dírou od cigarety.

"Zase jsi kouřil?" zněl starostlivě.

Sirius nejdřív neodpovídal. přejížděl dlaněmi po obličeji, jako by chtěl poznat, kdo je ten člověk, v jehož je těle, zač. A pak jen unaveně prskl: "Co je ti do toho?!" Nechtěl být tak nepříjemný, ale už ho štvalo to ovládání, které měl jeho bratr v krvi. To, jak byl na všechny milý, uměl se chovat. Uměl být synem, na něhož mohli být rodiče hrdí, jak mu bylo čast připomínáno.

"Všechno, Siriusi. Jsem tvůj bra..." sevřel pevněji košili, ale Siriusův pohled ho donutil zmlknout.

"Vlez mi na záda, bratře! Celá tahle rodina a její pitomý příbuzenský vztahy! Ať jdou do háje!" rozohnil se. Nevěděl, jak se to stalo, ale najednou se v něm objevila ta odvaha. Stiskl pevně ruce v pěst: "Tenhle dům, tahle rodina, ty, bratříčku! Všichni si jděte třeba do prdele!"

V tu chvíli Regulus nebyl tím bratrem, který se o něj staral, když dostal výprask. Jediné světlo v temnotě. V tu chvíli to byl jen další zrádce, co byl proti Siriusovi. Další ze členů té příšerné rodiny.

"Když se ti to tu tak příčí, tak si jdi!" odfrknul si Regulus ještě vcelku klidně, ale i na něm bylo vidět, že se ho Siriusova slova silně dotkla.

"Taky že půjdu! Já už tu nezůstanu! Všechny ty kašpařiny jako rodinné večeře, výročí a večírky! Všechno mi to pije krev! Proč bych to měl dál trpět!" vstal a vytrhl mu z rukou košili. Dlouhými kroky přešel ke dveřím a z kabátu vytáhl několik galeonů. Naposled se ohlédl a při pohledu na Reguluse se mu v očích zablesklo. Rozrazil dveře a aniž by se namáhal je zavírat, rozeběhl se ze schodů směrem k hale, kde posledním výkřikem ztrvdil svůj odchod.

"Žijte si tu blaze, cvoci!"

~o~

Pan a paní Potterovi zrovna večeřeli, zatímco jejich syn už asi po padesáté četl knihu o famfrpálu, kterou dostal k Vánocům. Všechny tudíž překvapilo, když se tichým domem rozlehl domovní zvonek. První se ovšem vzpamatoval James, který, aniž by myslel na bezpečnost, vyrazil ke dveřím.

Za nimi stál chlapec, kterému mohlo být kolem sedmnácti v bílé košili s vypálenou dírou na pravé straně hrudi. Delší černé vlasy byly zasypané bělostným prachem sněhových vloček a na konečcích už se blýskaly krystaly ledu. Měl červený nos i tváře a ústa se mu třásla. Jakmile ale spatřil Jamese, vrhl se mu kolem krku.

"T... Tichošlápku, co se stalo?" vykoktal ten trošku nejistě, když vycítil horkou slzu, jež mu spadla za krk.

Chvíli bylo ticho, narušované jen jeho hlasitým vydechováním, než ho přerušil slabý hlas.

"Já jsem to udělal. Udělal jsem to, Dvanácteráku. Utekl jsem."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denileat Denileat | Web | 4. listopadu 2012 v 16:16 | Reagovat

Nádherné :)

2 Lilyan Lilyan | 4. listopadu 2012 v 16:24 | Reagovat

Bezva krásné a promiň, že jsem tak náhle odešla ze skypu.. :(

3 Penelope Carolin Olivier Penelope Carolin Olivier | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 16:59 | Reagovat

Tahleta jednorázovka se mi líbí i přesto, že je celá o Sirim. ;) A proč? Pro ten překrásný a dokonalý popis všech těch emocí, prostředí a situací. Jako bych na Grimauldově náměstí stála přesně to viděla vedle sebe. ^^ A já si snad díky tomu oblíbím alespoň trochu Siriuse. :) Ode mě máš jednu velkou jedna. :*

4 Surynka Surynka | Web | 4. listopadu 2012 v 22:36 | Reagovat

No tak smekám klobouk, který opravdu vlastním! :D (není to ten pomyslný, ale já jsem si v pátek pořídila Jacksonovský klobouk, i když nejsem fanouškem tohodle pěveckého génia)
Je to opravdu krásné. Všechny ty popisy, metafory, je to opravdu krásně sepsané a bod ti přidávám i za to, že je to zasazený do doby Vánoc (nikde jsem totiž nenašla oficiální informaci, že by Sirius utekl o Vánocích, tudíž se domnívám, že sis tohle obodobí zvolila sama) a pokud to opravdu byl tvůj výběr, tak sjem nadšená. Jednak proto, že je to moje oblíbené období, jednak proto, že moje civilní jméno znamená v latině Ditě Vánoc a taky proto, že tohle období v sobě skrývá jsitou magii, opuštění a zvláštní kouzlo, které dopadá na všechny. No a protože jsi na začátku žádala o nějakou kritiku, opravdu sjem se snažila něco najít.

Jedná se o interpunkci v přímé řeči.
Máš tam:

"Vypadni." vyplynulo mu z úst...

ale má tam být

"Vypadni," vyplynulo mu z úst...

To samé u přímé řeči po téhle větě. Tečka by tam byla v případě, kdybys nezmiňovala, kdo to udělal.

Např.:

"Vypadni." Z jeho úst vypadlo toto jediné slovo naplněné nenávistí...

Nebo prostě něco podobného... snad jsem uvedla dobře pochopitelný příklad.

Já jsem pdobné chyby taky dělala (ještě u své prvotiny) a nevěděla jsem, jak to vlastně je. Takže když jsem pak četla, hodně jsem vnímala uvozovky a hodně mi to pomohlo. Ale i dneska jsou různá spojení popisů a uvozovek, kde tápu a výborným pomocníkem mi je konkrétně tenhle článek:

http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=162

Tak snad jsem tě moc neurazila, ale žádala jsi o  kritiku... no a protože ve psaní se jedná celkem o chybu, strhnu ti v hodnocení půl bodu, takže celkové hodnocení povídky, přestože je krásně napsaná, má výborné popisy a příběh plný citu je tak fantastický, zní: 4,5 hvězdičky.

Možná si příště rozmyslíš, než bdueš žádat o kritku :D

Ale teď fakt, je to naprosto úžasné. No a koukám, že jsem splnila další tvůj "požadavek" a neuvěřitelně jsem se rozepsala :D

5 Kallia Kallia | Web | 5. listopadu 2012 v 4:33 | Reagovat

[4]: Jo jo... proto mám word... ten to po mě opraví. :D Ale tak abych si rejpla, já v jejím věku nedělala mezery za čárkami a psala telenovely. To je asi k té kritice, už mě nebaví se opakovat. :D

Jinak, má drahá... jak jsi psala v tom článku, který byl dobře řečen, ale... byl tam komentář, aby se naše povídky stávaly propracovanější a originálnější. Teď si trochu připadám, jako když jsem kritizovala neustálý sex Bella/Voldy.
Prostě a jednoduše, je parádní přečíst si jak to asi tak mohlo být, ale je to už ohrané...
Máš to skvěle napsané, líbí se mi, jak se snažíš vše rozepsat.. stejně to se teď učím já. Znova. Ano, v 19ti :D Zas vytahuju to, jak jsi ve svém věku dobrá? Hej, nemáš ego jak vzducholoď? :P
Jinak, prostě... to chce něco jiného. Doporučuju postavy, o kterých se moc nemluví. Povídky dostanou hned jiný šmrnc :)
Navíc, nevím proč, ale nesedí mi Siriusovi reakce.
Chtěla jsi kritiku, máš ji mít :)

6 Paddy Paddy | Web | 5. listopadu 2012 v 18:06 | Reagovat

jéé.. tak krásně smutné :).. Takhle nějak si Siria představuju, ne jen jako nějakého rádoby bezstarostného nebelvířana, ale prostě kluka, kterého ta situace v rodině taky musela štvát... moc pěkně napsané :)

7 Paddy Paddy | E-mail | Web | 5. listopadu 2012 v 20:38 | Reagovat

héj, to je SketchUp XD.. ale s velkou dávkou trpělivosti XD...

8 Fidelle Fidelle | Web | 11. listopadu 2012 v 17:34 | Reagovat

[1]:[2]: Děkuji :)

[3]: Ale prosím tě... Siriho si musí zamilovat každý a povinně! :D Nechápu, že se mnou můžeš trávit čas, když nemáš ráda Siriuse - vždyť je to bůh! :D S těmi věcmi o jednorázovce samo nesouhlasím ;) Vždyť je to blbost... Je tu do počtu. Ačkoli ten nápad se mi líbí - myslím celkově povídka o vztahu Siriuse a Rega - tohle zpracování je trošku na nic :D Ale díky ;)

[4]: Jakže? Že nejsi? :O "GET OUT OF THIS BLOG!"
...
Ne, jen si dělám srandu :D Ale i tak... Jak někdo NEmůže být jeho fanouškem?! Mimochodem - ten klobouk mám taky a jsem na něm závislá ještě víc, než na svém vlněném baretu a takovoutou čepicí s kšiltem a rozšířeným vrškem, jako se nosívala před lety! :D A to je co říct.. Protože tu čepici nosím, ačkoli mi jedna malá rozmazlená holka při snaze mě setřít oznámila, že je totálně nemoderní! Samozřejmě jsem měla chuť jí ihned uškrtit a... no, vlastně ne, vlastně jsem dostala záchvat smíchu :D

Zrovna s těmi Vánocemi si nejsem jistá. Já měla vždycky za to, že utekl přes Vánoce :D Nevím, jestli je to jen výplod mého chorého mozku nebo... A s tvým postojem vůči Vánocům dokonale souhlasím! Vánoce jsou jedno z nejlepších období v roce...

A co se týče interpunkce... No, chyby dělám. Často. V překlepech, shoda přísudku s podmětem, uvozovky. Chtělo by to betaread. No, uvidím, jestli najdu nějakou milou duši ;)

[5]: Tuhle kritiku přijímám a uznávám, že je oprávněná. Já se ze začátku snažila psát o neznámých postavách a tak. Jenže... Nevím, většinu lidí to nebavilo číst.
Tady jde o to, že tahle povídka, jak už jsem se zmínila, je jen do počtu. Vážně to nemá být nic... Zvláštního. Já jen chtěla ukázat svůj pohled na duši Siriuse dřív, než poznáte jeho chování v Omnie...
Sirius mě láká a lákat bude, budete se s tím muset smířit :D A jeho chování... Je takové, jaké je, protože tohle je můj Sirius :D Tak, jak si ho představuju ;)
Jinak děkuju moc, kritika je vždycky třeba. Ačkoli to vypadá, že většinu kritiky jsem se pokusila nějak... Odklonit... :D No, je fakt, že si ji beru k srdci. Uvidím, jestli to nějak pomůže :D

[6]: Děkuju mockrát. :) V tomhle se asi shodne málokdo... Sirius ale podle mě měl nějakou duši a muselo mu dávat zabrat to, když se před ostatními snažil tvářit v pořádku. ;) Ještě jednou děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama