A letíme podruhé...

12. ledna 2013 v 9:28 | Fidelle |  Články pro znuděnce...
Zdravím...
Letadélko poodletělo kousek zpět po větru a zastavilo se zase u mě. Od Surynky. Nechtěla jsem sice prozrazovat nic nového, ale otázky mě přece nezabijí...

P.S.: Omnia na mrtvém bodě.




1. Černá nebo bílá? Proč?
Možná se to zdá jako přirozená a jednoduchá otázka, ale já se sama o sobě rozhodnout nedokážu. V partii šachů jsem vždycky volila bílé figurky a obecně mám mnohem radši bílé věci, protože prostě působí tak... čistě. Ale na druhou stranu je tu pořád ta tma... Ochranitelská tma, která mě zahalí do sebe a v temnotě posadí na klín, abych si odpočinula od všeho kolem. Zní to asi divně, co? Ale nemůžu si pomoct... Černá je pro mě jedině tma. Nic už pro mě černou tolik neznamená.

2. Co je podle vás úžasného na knížce a čtení?
Knížky jsou úžasné pro tu vůni. Pro zažloutlý papír černající se inkoustem. Pro to vědění skrývající se mezi řádky. Pro ty chvíle, kdy přejíždíte očima po papíře, aniž byste si uvědomovali, že čtete, zatímco se vám v hlavě tvoří vlastní obrazy toho všeho, co se děje. Pro každou maličkost, jež u vás vyvolá úsměv nebo slzu v koutku oka. Pro každý okamžik, kterým prostoupí příběh do vašeho života. Pro pocit štěstí, který u nás vyvolává...

3. Nejhorší sen, jaký se vám zdál.
Tak tohle byla podpásovka. Nevím, jestli o tomhle chci mluvit. Můžu ale prozradit, že právě v tomhle jediném snu se ochraná náruč tmy proměnila v cosi děsivého, co se po mě sápalo a chtělo mě to pohltit. Ale ne tak, jako bych vklouzla do tmavého sametu. Ne. Spíš jako do hlubiny čehosi... Prázdna, které neustává...

4. Nejelegantnější sport podle vás je...?
Sporty mi nepřipadají elegantní, pokud se v nich objevují upocení muži a ženy, kteří soupeří proti sobě tím tvrdým způsobem. Tady je třeba něco... Nedotknutelného. Nedotknutelného a přesto takového, že už při pouhém pohledu na to s vám zatetelí srdce radostí a štěstím. Momentálně mě napadá jediné, o čemž ani nevím, jestli se to dá uznat... Let na hipogryfovi.

5. Jaké je místo, kam byste se jednou chtěli podívat?
Kdybych měla možnost, mířily by mé kroky nejdřív do Bradavic. Tam to všechno začalo... To očekávání dopisu, který nikdy nepřišel společně se shromažďováním všeho, co mi je připomínalo... Jako další by tu pak byl Kraj. Hobitín. Poznat kouzlo klidného života těch milých lidiček. Potřást si rukou se Smíškem a Pipinem. S Bilbem... Ale nějak mě přepadá dojem, že tohle bylo myšleno v oblasti reálného světa. Tady toho moc nemám... Ale pokud už, tak Nový Zéland s magií krajiny, která posloužila jako jeedno z míst pro natáčení Hobita.
6. Jak byste chtěli cestovat? Pěšky, autem, letecky, lodí, vlakem?
Slovo vlak už pro mě dávno ztratilo kouzlo, jaké mělo dřív, když s ním teď denně dojíždím do školy... Přesto bych si dala říct, pokud by se jednalo o Bradavický expres. Jinak bych ale volila loďku. Malou lodičku se dvěma pádly a malými zásobami, která by se plavila jednoduše tam, kam by ji zanesl proud. A pak, když by přišel ten čas, bych dopádlovala ke břehu, schovala ji a vydala se dál pěšky... Možná naboso. To by se vidělo podle terénu...
7. Co je váš sen? Čeho byste jednou chtěli docílit?
Už dávno jsem se vzdala snů tohohle charakteru, protože povětšinou přinášejí jen zklamání. Svůj osud neovlivním. Nedokázala bych to. Budu životem dál proplouvat s hlavou trochu v oblacích a jednou se ještě podivím, kam mě to zanese...
8. Co by se vám zamlouvalo víc... mít prezidenta nebo krále? Proč?
Asi budu působit divně, když řeknu krále. Ale u mě tohle slovo vyvolává úžasný pocit, jaký znám jen z knížek. A když si navíc vzpomenu na Anglii. Celá Anglie slavila svatbu Williama a Kate. Vypadalo to tak... Vlastenecky. Kdežto tady mi připadá, že vůbec lidé netuší, co to slovo znamená. Snad jen, pokud jde o fotbal nebo tak. Neříkám tím, že bych chtěla mít krále tady v Česku. Ne, to ne. To bych se radši přestěhovala do Anglie.
9. Nejoblíbenější spisovatel? Proč?
Ach jo... Tahle otázka už tu jednou byla a já už zase nevím co říct. Moje kamarádky, všechny, by si zasloužily být tady napsané. Všechny. A společně s nimi také JKR. Ona mi změnila život...
10. Nejoblíbenější postava? Proč?
Tak téhle otázky jsem se bála. Já prostě... V každé knížce mám někoho. U Hunger Games to byl Finnick, u Eony sama Eona, u Knihy ztracených věcí je to Roland... Přesto ale zůstanu věrná tomu, kdo tu byl od začátku. Sirius Black. Jeho loajální povaha a zatracená ochota udělat pro přátele cokoli. Jeho smysl pro huor a záškodnictví. Všechno to dohromady tvoří vyjímečnou osobnost, která mi učarovala už v prvních okamžicích.
11. S jakými dvěma postavami z knih byste se chtěli setkat? Proč? Co byste jim řekli?
Když tuhle otázku tak čtu, automaticky si v hlavě představím Siriuse nataženého pohodlně v lenošce jak upíjí máslový ležák, zatímco vedle něj sedí trošku nervózně Remus, který se namísto řeči jen mile usmívá. Ani nevím, co konkrétně bychom si řekli. Bylo by mi to jedno. Protože ti dva by tam byli se mnou...


Snad ti to, Sur, stačí...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Juliet Rocks Juliet Rocks | 12. ledna 2013 v 16:11 | Reagovat

6) Krásná představa. :)
11) Přesně tak! Jen s nimi být...

2 pavel pavel | Web | 12. ledna 2013 v 22:12 | Reagovat

A tak budeme mít aspoň knížete. :)
Jsme si jinak dost podobní. Taky mám rád všechno bílé.... bílý nábytek, nosím bílé nike, mám ráději blondýnky... :D

3 Nathalie P./Surynka Nathalie P./Surynka | Web | 14. ledna 2013 v 17:57 | Reagovat

4) Rozhodně se to počítá :) Musím říct, že mě by nikdy podobná odpověď nenapadla, ale k tobě mi nějak sedí a musím říct, že je to opravdu krásná představa. Jentak sedět a letět nad horami, nad jezerem, nad Bradavicemi...
5) Já jsem to nemylslela nějak konkrétně.Klidně by mi stačily jen ty "snové" představy. Naopak jsem ráda, žes zvolila Nový Zéland a hned mi bylo jasné (než jsem to dočetla), proč zrovna tenhle ostrovní stát :)
11) krásně napsané, že ti jde jen o to, být s nimi. To já bych asi nedokázala, já bych asi něco říct musela. Pro mě je ticho sice krásné, ale když někde sedíš s lidma a je ticho, tak se mi zdá takové tířivé, trapné, nepříjemné... Když takhle ráno před vyučováním sedím se spolužáky v atriu a nastane to ticho, vždycky akorát řeknu: ůTo je divný ticho, řekněte někdo něco" :D
Obdivuju ty lidi, co když mlčí, tak k sobě vlastně promlouvají. Pár takových znám, ale víc se scházím s lidmi, kde mi hluk a "NEzábava" doslova chybí :D
Odpovědí mi naprosto dokonale stačí :) Jsem ráda, že ses k tomu dostala poměrně brzy a ráda jsem si přečetla odpovědi na mé otázky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama