Sníh

19. ledna 2013 v 8:53 | Fidelle |  Originální jednorázovky
Ahoj... Tak dneska bez zvláštních okecávek, není mi dobře.

P.S.: S Omniou jsem nedokázala pohnout.



Zšedlá oblaka nad městečkem ovládla oblohu, když ze sebe vypustila ty roje malých kaskadérů v bílém, kteří se s úsměvy ve zmrzlých tvářích pomalu blížili zemi. Bylo jim jedno, kam je vítr zanese, žili jen pro ten okamžik. Pro ten let. Vítr houpající je různými proudy zprava doleva a spoustu jejich kamarádů, kteří letěli s nimi a dělo se jim totéž. Byli dost vysoko na to, aby je vítr mohl rozehnat od sebe, ale oni se semkli snažíc se udržet jakous takous formaci. Ať se tehdy vítr snažil, jak chtěl, nepomáhalo to proti zatvrzelému spojení těch, kteří toužili zůstat pospolu.

A co že v tom vzduchu dělali? Nu, to nikdo nemůže vědět jistě, ale přísahám, že kdokoli by přiblížil ouško k té bílé rojnici kus nad zemí, zaslechl by lehké hvízdání a šepotání, jak by si všichni snažili co nejvíc užit tu chvíli existence, kdy jsou důležití. Povídali si s ostatními a v horečné nedočkavosti shlíželi dolů, jako by se už nemohli dočkat, až dopadnou. A pak by si všimli asi toho nevědomého špeha, který by se prozradil nevděčným tělesným teplem, chytili by poryv větru a odletěli o kus dál.

Až nad městem pak trochu uvolnili sevření, ačkoli se nadále snažili držet v blízkosti přátel. A teď teprve to bylo ono. Byli spolu a vznášeli se, aniž by se k sobě panicky tiskli. Každý si dělal, co chtěl. Jeden s jekotem přeskakoval z jednoho větrného proudu na druhý, jiný se zas mírumilovně snášel k zemi jako pírko. Společné ale měli to, že si určitě užívali svobodu každým douškem, i když pokaždé, když vítr omylem poodnesl jednoho z nich dál, než bylo v plánu, ozvalo se lehké steskné povzdechnutí těch ostatních, jako by mu dávali poslední sbohem.

A když se pak snesli úplně dolů, až k chodníku poprášenému lehkou vrstvou sněhu, která působila trochu jako omylem rozsypaný vanilkový cukr, už ho přivítali s radostí. Byli šťastní, protože tohle byl konec jejich cesty, která pro ty malé sněhové kaskadéry byla snad až příliš dlouhá...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bree Bree | Web | 19. ledna 2013 v 10:36 | Reagovat

Mně se to líbilo... je to takový zvláštní druh příběhu... ale líbilo se mi to, svým způsobem, zajímavé... Hezky napsané, a zvlášť se mi tak nějak zalíbilo to označení vloček - "kaskadéři" :D Nikdy by mě to myslet takhle nenapadlo... Máš opravdu zajímavé náměty na povídky, Fidelle; takové věci jaké jsou pro nás samozřejmé, ty dokážeš vykreslit z pohledu těch věcí tak, aby to nás, čtenáře, jakkoliv zaujalo... :)

2 Penelope Olivier Penelope Olivier | Web | 19. ledna 2013 v 13:43 | Reagovat

Jéééé to je miloučké. :) ^^ Moc se mi to líbilo. Zase v hlavní roli tvůj úžasný zvláštní a osobitý popis. ;) Miluji tyhle kratinké povídečky o obyčejných věcech jen z jiného, zajímavějšího a poutavého pohledu. Moc se ti to povedlo. :*

3 Nathalie P./Surynka Nathalie P./Surynka | Web | 19. ledna 2013 v 22:34 | Reagovat

Opět tě obdivuju. Z něčeho tak všedního jsi dokázala udělala vzácnost, udělat něco neobvyklého, roztomilého, krásného. Teď, když půjdu ven a bude sněžit, určitě si na Tebe vzpomenu ;) Souhlasím s Penn, tvé popisy jsou jedním slovem úžasné... nebo bych spíš měla říct dech beroucí. Opravdu krása :)
Ps- Přeju Ti, aby Ti zase brzy Múza zkřížila cestu, osvítila Tě svými nápady a inspirací a Tys mohla napsat a dopsat další kapitolu k Omnii, na niž se neskutečně těším a s každým dnem tu vylížím pokračování :)

4 Juliet Juliet | Web | 20. ledna 2013 v 14:44 | Reagovat

Je to neuvěřitelné. Neuvěřitelně úžasné. Miluju tyhle tvoje krástké povídečky, kde se myšlenka ze začátku na konci zacelí a já mám pak pocit dokonalosti, takového příjemného zacelení, i když to třeba nemusí být nutně šťastný příběh (třeba jako u těch prskavek). A ještě jsem chtěla říct, že jsem se zamilovala do toho obrázku. Někdo by možná mohl říct, že je jednoduchý, ale pro mě ne. Pro mě je kouzelně nádherný a hlavně - jsem zastánce názoru, že v jednoduchosti je krása. :) A' Jsi opravdu jedna z mála lidí, od kterých mě velmi baví číst i něco, kde není žádná přímá řeč. (Jsem na ní ulítlá. :D) Takže... Jak jinak, než 5x *! ;)

5 Illienel Illienel | Web | 20. ledna 2013 v 15:31 | Reagovat

Fií...Ty víš :-) Děkuju...jsem moc ráda, že jsi to nakonec zveřejnila. Ani po čtvrtém přečtení to neztratilo své kouzlo. A obrázek...jedna modrá, sněhová, nebeská, jemná nádhera :-)

6 Emmule Emmule | Web | 22. ledna 2013 v 20:05 | Reagovat

páni! chci být sněhová vločka! je to vážně tak krásné, že mileráda na jaře roztaju, když tohle zažiju!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama