Takže tak, vážení...

25. března 2013 v 19:19 | Fidelle
Ahoj, všichni. Čekali jste mě tady? Ne? Žádné strachy, však já bych se taky odepsala už dávno.


Chybíte mi. Všichni, do jednoho. Nebo do jedné? Stejně sem žádní kluci nechodí... Takže do jedné.

Asi se ptáte, co se děje... Já se ptám taky. Sama sebe. A odpovědět nedokážu. Přišlo období, které je už asi naštěstí za mnou nebo si aspoň dalo přestávku, které pro mě bylo docela těžké. Sebenenávist na mě číhala na každém kroku a já vážně nevěděla, co mám dělat. Ono totiž, když slyšíte o problémech všech ostatních kolem a pak si vyčítáte ten perfektní život, co vedete vy objevujíc, že vlastně tím největším problémem vašeho života jste vy samy... Ono to totiž vůbec není lehké.

Já se nemám ráda, vůbec se nemám ráda a toho už jste s tady mohly všimnout předtím. A přišlo období, kdy jsem si vážně nebyla jistá tím, že sama se sebou dokážu žít. V myšlenkách jsem zabloudila trochu hlouběji a trošku mě vyděsilo, co jsem viděla. Ale... No, to už je snad za mnou. A jestli ne, zase to přejde.

Já nevím, proč sem tuhle menší zpověď píšu. Vždyť jsem se původně chtěla jen omluvit a zase jít... Jenže zvrtlo se to. A já si tady docela zvykla na to, že mi lidi naslouchají. Je to zlozvyk, kterého se nejde zbavit.

A teď jsem ztratila nit. Zapomněla, co jsem chtěla napsat. Stává se mi to teď docela často, co moc nepíšu. A bojím se toho, že zapomenu jak psát, jestli to takhle půjde dál. A to bych nerada. A přesto, kdykoli sáhnu po čemkoli, co by pomohlo myšlenkám v cestě na papír, opouští mě samotnou a zoufalou zase jako předtím.

Ani nápady nemám. Nebo možná mám, ale za nic nestojí. Nestojí to za tu práci otvírat Word a pokusit se o sesmolení toho něčeho, které bych stejně vymazala pět minut po napsání. Ach jo...

Hodně teď kreslím, pomáhá to. Hlavně čmáranice fixou na okraje sešitů, ale trhačka nezůstává opuštěná. Možná, že bych to byla schopná tady ukázat. Ani nevím, proč nechci. Asi proto, že se tak příšerně bojím. Bojím se, že zapříčiním něco, co bych nechtěla. Že řeknu něco, co si někdo vyloží špatně. A ano, tohle už se mi stalo. Předevčírem. A byl to příšerný pocit. Právě proto jsem se tak dlouho rozhoupávala k tomuhle článku. Já totiž nevím, co tím tady chci říct. Já jen... Chtěla jsem si v tom udělat jasno sama pro sebe. Vrátím se? Nevrátím? Dokážu to ještě? Ani po tomhle nevím. Netuším. Absolutně...

Jedno si ale pamatujte - Illienel, já nikdy nezapomínám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Natalie/Surynka Natalie/Surynka | Web | 27. března 2013 v 19:59 | Reagovat

Dlouho jsem se chtěla zeptat, co se děje, ale usoudila jsem, že bude nejlepší počkat až se ty sama rozhodneš nám to říct. Strašně mě mrzí, že trpíš takovými pocity zbytečnosti, protože skutečně nemáš proč. Je fakt, že já už taky nepíšu, ale ono to má možná jiné důvody. Je škoda, že máš teď takovéhle pocity a snad tě to brzy přejde, protože nám tu chybíš. Chybí mi tvoje povídky. Pravda, na hpff jsem už zanevřela a pravděpodobně se k němu nevrátím (asi jsem se přehoupla do dalšího vývojového stadia), ale tvoje jednorázovky, kde jsi vyprávěla příběhy neživých věcí, mi skutečně chybí a doufám, že ta múza se ti brzy zase ukáže a zůstane na tak dlouhou dobu, abys zase zvládla hodně psát a pořádně se rozepsat.
Přeju hodně štěstí, radosti, inspirace a dobré nálady :)

2 Illienel Illienel | E-mail | Web | 4. dubna 2013 v 20:16 | Reagovat

Fií...jsem ráda, že jsi nezapomněla a že už máš snad, alespoň na čas, to špatné období za sebou. Moc bych Ti přála, aby se už nevrátilo. Tvoje povídkymi chybí, samozřejmě...hlavně dojemné originální jednorázovky a Omnia, ale Ty a tvá duševní pohoda jste mnohem důležitější! Pomáhají Ti povídací články? Piš je! Nedaří s eTi psát, ale nacházíš radost v "čmárání"? Neboj se o něj s námi podělit :-) A Lotty...víš, že můžeš říct cokoliv. Takže klidně někdy napiš, ano? Nemusíš se mě stranit, klidně si přijd za mnou na skype jen zanadávat, cokoliv, co Ti pomůže...Nechci, abys měla pocit, že jsme Tě v tom nechala. A chci, aby ses z toho dostala, co nejdřív a docela. Mrzí mě, co máš za problémy, mrzí mě, že tyto problémy má čím dál víc lidí, především šikovných holek, které se často snaží mít svůj koutek na blogu. A mrzí mě velmi, že Ti nemůžu nijak pomoct, než Ti přát uzdravení. Kéž najdeš a obnovíš ztracenou lásku a důvěru, jak k druhým lidem, tak sama k sobě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama