Em Ká

11. dubna 2013 v 19:02 | Fidelle |  Originální jednorázovky
Protože bych se ráda pro jednou vrátila ke psaní, i když to nejde. Je to jen taková blbost, já... ráda bych viděla, jestli sem ještě někdo chodí.



Čtvrtka doteď zvlhlá černými liniemi pečlivě vykreslenými tuší polehávala na stole vystavuje na odiv strohý obraz, který přesto jako by se skládal z pohybu. Černé čáry, nikdy ne příliš silné ani říliš tenké, jako by kroužily přes bílou plochu, jak se jim zachce a pak najednou ustrnuly v jediném okamžiku ukazuje finální dílo.

Jedná se o obraz ženy a muže. Jejich postavy by byly směšně vysoké, kdyby zrovna nebyly přikrčeny v nějaké z jejich tanešních kreací, které jako by se rozbíhaly za obrazem. Tenhle jediný moment však mohli zahlédnout i obyčejní lidé, zatímco pro zbytek museli projít skrz tvrdou zástěnu, již jim poskytovala realita.

A pak tu byla malířka. Úplně jiná než její obraz. Člověk by se smál, kdyby mu bylo do smíchu v její podivné společnosti. Drobná postava v bílém potřísněném tu a tam hlavně černou barvou, která pro ni představovala prioritu, se opírala o stůl, aby zhodnotila své dílo. Byla sebekritická, jako vždy. A přesto se jí zdálo, že právě tahle čtvrtka před ní představuje její nejlepší práci. Letmo obtáhla třesoucími se prsty obrysy postav, aniž by se dotkla neuschnuté vrstvy tuše, jež se leskla jako temná krev, která těm dvěma dozajista tekla v žilách pro tu nespravedlivou vášeň, jaká se mezi nimi zračila, aniž by si sama malířka uvědomila, kdy a jak se tam dostala.

Najednou, zčistajasna, si připadala jako lhářka. Obrovská. Každý umělec vždy a všude odhalil své nitro, zatímco kreslil. A teď, ona a její nejlepší dílo, obojí jako by ztratilo na ceně. Nikdy nezažila takový tanec, z nějž vybrala pouhý moment pro jeho vyjádření. Nikdy neviděla zblízka ten lehce naznačený úsměv v mužově tváři, když se skláněl nad ženou. Ano, tohle nemohlo pocházet z jejího povědomí.

A přece. Nedokázala odolat. Skláněje se nad papírem naposledy namočila pero v tuši a ostrým úzkým tahem vtiskla do rohu velké M, jehož konec přecházel v písmeno K.

Em Ká.

Iniciály lhářky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Penelope Carolin Olivier Penelope Carolin Olivier | Web | 13. dubna 2013 v 15:55 | Reagovat

Jo to krásné... Dokonale jsi mi sebrala dech. Moc se mi to líbilo. Krátké, stručné, hezké a přitom plné myšlenky. Povedlo se ti to. ;)

2 Illienel Illienel | E-mail | Web | 13. dubna 2013 v 20:28 | Reagovat

Jsem ráda, že se tu opět něco tvůrčího objevilo :-) Je to velmi neobvyklé a zvláštní dílko. Nemůžu říct, že by se mi nelíbilo. Spíš...na mě působí tak, že je mi líto té malířky, živě si představuji tu scénu, její myšlenkyi samotný obraz a to, co se v něm odehrává. Skoro jsem měla pocit, že až dočtu poslední řádek, obrázek se přede mnou objeví. Ale on tam určitým způsobem byl pořád...Nelíbí se mi, když někdo uvažuje takovým způsobem, je to smutné a deprimující, ale na druhou stranu...může v tom být kus pravdy a někdy člověk sám nejlíp ví, co má v sobě a co ukazuje světu. Ale nemyslím si, že by každé dílo muselo odrážet autora samotného. Ani to nejlepší. Někdy prostě může do díla promítnout inspiraci zvenku nebo svou vlastní představivost. A koneckonců - schopnost imaginace a její konkrétní podoba je výraznou součátí malířovy i spisovatelovy osobnosti :-) Takže...když dá do díla místo své reality svou imaginaci - nemusí být lhář :-) Každopádně - jednorázovka pěkná, se zajímavou mylšenkou a osobitým projevem, jak to mám ráda, obzvláště u Tebe :-) Nesmím zapomenout zmínit, že mě zaujal název povídky (a tajemství původu iniciálů) a moc se mi líbí obrázek...Doufám, že se tu zase něco objeví :-)

3 E E | 29. dubna 2013 v 15:40 | Reagovat

Tak jo, rozhodla jsem se vykašlat se na ten Tvůj zákaz komentování a prostě
Ti sem napsat svůj názor.

Je to nádherně napsané, nicméně názorově... nevím, zdráhám se s Tebou souhlasit, protože pak já bych byla ta největší lhářka pod sluncem a musela bych k se sobě stavět ještě pohrdavěji než teď, protože jestli mi něco vydí, tak to jsou kži. a Ty víš, že u mě to není žádná póza.

Něco mi říká, že tu kreslířku znám... Lóte, strašně mi chybí Tvoje veselá povaha...

a kdybych teď dovedla plakat i mimo svoje záchvaty, tak tu bulím jak...
tím spíš, že jsem teď znovu četla s Očima plnýma zoufalství a zase si vzpomněla na svoje pocity z chvíle, kdy jsem to četla poprvé a ...

a promiň, ty iniciály mi něco asociovaly a nedovedu to neříct - Emmanuelle Kanen

odpusť...

4 Natalie/Surynka Natalie/Surynka | Web | 10. května 2013 v 14:31 | Reagovat

Jsem moc ráda, že nekončíš. Sice jsem na tohle dílko naazila až po měsíci, ale přece! Iniciály lhářky... úžasná dvě slova nakonec. Tančící pár... byla doba, kdy právě tohle bylo mé oblíbené téma na kreslení a tímhle mini příběhem (zamyšlením?) jsi mi to všechno připomněla. Až teď, po bůhví kolika měsících, se opět vracím ke kreslení. Je to dlouhá cesta, protože jsem ztratila všechny nápady, které se kdysi objevovaly jako houby po dešti. Tímhle mini vyprávěním jsi mi připomněla jedno z oblíbených kreslících témat - tanec. A za to Ti děkuji :-) Jen tvoř dál. Není to blbost a jde Ti to. Máš jedinečný talent vkládat do popisů duši.

5 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 12. srpna 2013 v 15:37 | Reagovat

:) To bylo boží! jen ty umíš do příběhu zakomponovat dva umělecké směry - literaturu a malbu. Vlastně dokonce ještě jeden! Tanec. :) Moc se mi to líbilo, velmi málo narážím na krátké příběhy s VÝZNAMEM. A u tebe je najdu prostě vždycky. Dokonale chápu lhářku eM Ká. Protože si myslím, že jí jsme všechny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama